Rozhovor s Ing. Hankou Aulickou Jírovcovou

PŘEDSTAVUJEME ŘEŠENÍ, KTERÁ POVEDOU KE KVALITNĚJŠÍMU ŽIVOTU

Rozhovor Haló novin se stínovou ministryní práce a sociálních věcí a vedoucí kandidátkou Ústeckého kraje za KSČM pro volby do PS PČR

Ing. Hanou Aulickou Jírovcovou

Návrh volebního programu KSČM pro volební období 2017-2021 se poměrně obšírně věnuje sociální oblasti. Jak by se daly shrnout priority KSČM v této oblasti?

Jde o nejobsáhlejší oblast z celého volebního programu. Zcela zodpovědně však mohu říci, že reagujeme na realitu běžného života našich občanů a přestavujeme řešení, která povedou ke kvalitnějšímu životu v ČR. Jedním z hlavních problémů je nízká mzda za odvedenou práci. Již delší dobu se potýkáme s velkými rozdíly u mzdových ohodnocení i dle regionů, ale také dle pohlaví. Naším cílem jsou mzdy na průměrné úrovni evropských zemí, kde se ve srovnání stále držíme na spodních příčkách a rozdíly jsou opravdu markantní. Bohužel při porovnání cen v obchodech a dalších nákladů na běžné služby již tak velké rozdíly nenajdeme. S tím také souvisí důsledná právní ochrana zaměstnance a kvalitní pracovní právo.

Téma důchodů a seniorů bylo pro nás vždy jednou z hlavních priorit a ani nyní jsme neudělali výjimku. Za zmínku určitě stojí oblast handicapovaných a zdravotně postižených a stabilizace sociálních služeb. Přes velký nátlak z Poslanecké sněmovny, odborů a odborné veřejnosti se podařilo, aby vláda přijala usnesení, kde přidává na platech zaměstnancům v sociálních službách až o 23 procent od 1. 7. 2017, víme však, že reálně se bohužel slíbené finance dostanou k příjemcům zřejmě až v říjnu.

Jsou však další potřebné – nejen legislativní – kroky, které by vedly ke stabilnímu prostředí v sociálních službách, jde např. o víceleté financování, spoluúčast na prováděných inspekcích i ze strany krajů nebo změna financování zdravotní péče v sociálních službách. Vždy jsme podporovali rodiny s dětmi a pomoc pro uplatnění mladých v zaměstnání i bydlení. Vnímáme však také velkou část občanů žijících na hranici chudoby nebo pod ní. Bohužel se často jedná o občany, kteří si sami pomohou jen ojediněle. Stát by neměl dopouštět, aby se lidé dostávali do velmi tíživých životních situací ne svou vinou, ale například kvůli nízké mzdě, nízkým důchodům nebo určitému postižení, které vede k rapidnímu zhoršení životní úrovně.

Zastavme se u některých bodů volebního programu podrobněji. KSČM se chce soustředit například na zamezení nárůstu privátních sociálních služeb na úkor organizací, které mají veřejného zřizovatele. Můžete to blíže vysvětlit?

Jde nám především o vysokou úroveň a kvalitu poskytovaných sociálních služeb. Což se bohužel v některých privátních sociálních službách neděje a mnozí vstupovali do této oblasti s vidinou dobrého byznysu s garantovaným příjmem většinou v podobě důchodu a příspěvků na péči. Situace je však taková, že oba tyto příjmy na pokrytí veškerých nákladů na služby nestačí, a pokud nemá soukromý poskytovatel jiné garantované příjmy, je zcela nemožné poskytovat služby na odpovídající úrovni, ať již hovoříme o kvalitním personálu, vybavení nebo i prostředí. V současné době i nadále přibývá poskytovatelů sociálních služeb v samotné síti poskytovatelů v krajích, přes které je pak přerozdělována nároková dotace od státu. Bohužel finance ze státního rozpočtu nerostou, a tak se každým rokem snižuje i konečný příjem pro poskytovatele sociálních služeb, protože se musí rozdělit téměř ze stejného balíku pro více subjektů. Také s tím ale souvisí i dohled nad poskytovanými službami a prováděné inspekce.

Jaké kroky jsou podle vás potřebné k tomu, aby došlo ke zvýšení kvality poskytování sociálních služeb a zajištění dlouhodobé stability jejich financování? Jak by se na tom měly podílet kraje a obce?

Kraj v souladu se zákonem 108/2006 Sb., o sociálních službách, zajišťuje dostupnost poskytování sociálních služeb na svém území v souladu se střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb a určuje síť sociálních služeb na území kraje, přičemž přihlíží k informacím od obcí. Od 1. ledna 2015 došlo na základě novely zákona o sociálních službách ke změně poskytování dotací ze státního rozpočtu na sociální služby s místní a regionální působností. O poskytování dotací na financování běžných výdajů rozhodují kraje. K plnění povinnosti se krajům poskytuje ze státního rozpočtu účelově určená dotace na financování běžných výdajů. Kraje předkládají MPSV žádost o poskytnutí dotace na příslušný rozpočtový rok. Výši dotace kraji stanoví MPSV ve výši procentního podílu kraje na celkovém ročním objemu finančních prostředků vyčleněných ve státním rozpočtu na podporu sociálních služeb. Z praxe víme, že každoročně je procentní podíl kraje vázán na celkový schválený objem prostředků státního rozpočtu.

Zde je však velké riziko kolísání tohoto objemu. Proto vidíme jako jednu z možných cest, aby minimální výše alokace finančních prostředků na dotace na příslušný rozpočtový rok činila částku ve výši průměru celkové výše těchto dotací poskytnutých za předcházející tři roky. Také i s ohledem na skutečnost, že na dotaci není právní nárok, se poskytovatelé každoročně potýkají s nejistotou, zda finanční prostředky obdrží či nikoliv, pokud ano, tak v jaké výši a kdy tyto prostředky obdrží. Usilujeme tedy o zajištění víceletého financování – alespoň na tři roky jako je tomu v rámci evropských fondů. Vnímáme také problém s úhradou od zdravotních pojišťoven za poskytnutou zdravotní péči. V průměru se celkové pokryté náklady pohybují od 40 do 50 procent, což představuje další nutné, ale zásadně nepokryté náklady od poskytovatelů, protože bez zdravotní péče v sociálních službách se v současné době neobejdeme.

KSČM se chce zaměřit také na kontrolu čerpání sociálních dávek a zabránění jejich zneužívání. O jaké zneužívání konkrétně jde a jak se podle vás tomu dá zabránit?

Během tohoto volebního období se přijala dílčí opatření, která by mohla vést k částečnému zabránění zneužívání pobírání sociálních dávek. Zároveň je nutné zdůraznit, že systém by potřeboval komplexní změnu a reformu. Nejedná se také jen o oblast sociální, ale souvisí s tím i oblast školství a zdravotnictví. Při různých setkáních a jednáních se většinou potýkáme s tzv. začarovaným kruhem, kdy při návrhu různých opatření narazíme na další úskalí, které by to přineslo, nebo platnou legislativu, která by byla v rozporu s novou úpravou. Určitě je to i značně nepřehlednou legislativou v ČR, ve které se již nikdo nemůže dobře orientovat, ale také si myslím, že jsou někdy zákony dělány zbytečně složitě a někdy by jednoduchá řešení přinesla daleko více užitku. Bohužel stále i přes navýšení počtu zaměstnanců na Úřadu práce ČR není v jejich silách provádět adekvátní kontroly a šetření příjemců sociálních dávek tak, aby nekončily v automatech, nebo nebyly utráceny za alkohol a tabákové výrobky.

Velké náklady spojené s bydlením jsou další částí této oblasti, a pokud se nezjednoduší dávkový systém, nedá se více pravomocí ÚP a dále se bude přihlížet často záměrnému sestěhovávání sociálně slabých a nepřizpůsobivých občanů do problematických lokalit a regionů, nemůžeme očekávat změnu k lepšímu.

V některých regionech ČR se poměrně slušně daří byznysu s chudobou formou skupování bytů nebo celých domů, ve volebním programu mluvíte o potřebě zabránit tomuto trendu. Co je podle vás nutno provést?

Příčinou byznysu s chudobou jsou především dávky na bydlení. Nejhorší je však skutečnost, že se vydělává na lidech, kteří se dostanou do tíživé životní situace. Jak jsem již uvedla, jsou přijata legislativní dílčí opatření, která by mohla vést k lepší situaci, ovšem k celkovému útlumu to opravdu nestačí.

Jeden z hlavních nástrojů vidím ve sjednocení dávky na bydlení a také ve stanovení maximální jednotné částky. Také nově platná novela zákona o hmotné nouzi přináší zásadní změnu u doplatku na bydlení, kdy doplatek na bydlení nebo jeho část lze použít bez souhlasu příjemce k přímé úhradě nákladů na bydlení, a to tak, že plátce doplatku jej poukazuje pronajímateli nebo poskytovateli služeb nebo energií v případě, že vlastník jednotek, jako poskytovatel služeb neuhradil společenství vlastníků jednotek zálohu za služby spojené s užíváním bytu a příspěvek do fondu oprav. Totéž platí i u příspěvku na bydlení ze státní sociální podpory.

Jde především o to, aby se lidem, kteří záměrně poskytují nájemní bydlení sociálně slabým občanům, nevyplatilo vydělávat na úkor jiných. Navíc, všichni si dovedeme spočítat, že jsou to peníze nás všech, a proto by mělo být především v zájmu státu, aby vynaložené finance nebyly jen možnou cestou do soukromé kapsy. Zde se také nabízí i otázky stanovení optimální minimální mzdy tak, aby lidí, kteří si sami nejsou schopni pomoci, ubývalo a mohli se alespoň díky dílčímu tlaku státu zařadit do běžného života.

Zavazujete se k přijetí kvalitního zákona o sociálním bydlení. Jaké konkrétní změny by měl obsahovat?

Naše strana dlouhodobě požaduje zákon o sociálním bydlení. Žije zde mnoho seniorů, samoživitelů i rodin, kterým by toto bydlení v tíživé životní situaci pomohlo. Představený zákon z dílny MPSV a MMR byl však napsán špatně a nabízel více obav než pozitiv. Jedním z hlavních cílů by mělo být dokázat uspokojit poptávku, a to i z více pohledů v praxi. Potřebujeme sociální byty na dlouhodobý pobyt např. pro seniory, ale i prostupné sociální bydlení, které by bylo spojené se sociální pomocí. Každý kraj, region má jiné specifické požadavky a problémy. Někde stačí jen pár sociálních bytů, jiný region jich potřebuje daleko více. Není však také možné, aby s příchodem tohoto institutu došlo k »zakonzervování« sociálně slabých lidí v jednom regionu a naopak ještě k dalšímu možnému navýšení jen proto, že se kraj potýká s nejvyšším počtem těchto občanů na svém území, což také s předloženým zákonem v Poslanecké sněmovně hrozilo. Jednoznačně by sociální byty měla mít v gesci pouze příslušná obec nebo město. Žádné spolupráci mezi obcí a neziskovou organizací se nikdo samozřejmě nebrání a dnes je přirozená a běžná komunikace mezi těmito subjekty, ale pokud se stát rozhodne pomáhat lidem v nouzi tímto způsobem, měl by mít záruku, že vynaložené finance jsou spravovány odpovědně a účelově.

Chcete zachovat současný systém náhradní rodinné péče. Znamená to, že ho považujete za ideální a žádné změny nejsou v této oblasti potřeba?

Zde především reagujeme na snahu paní ministryně Michaely Marksové sjednotit systém péče o ohrožené děti pod jedno ministerstvo, tedy pod ministerstvo práce a sociálních věcí. Na to také navazuje přijaté vládní usnesení, podle kterého se má připravit do konce června 2017 legislativní opatření, které by vedlo k možnému zákazu ústavní péče pro děti do tří a sedmi let věku a také i již zmíněné sjednocení pod jeden resort. S touto myšlenkou nemůžeme zásadně souhlasit a děláme veškerá možná opatření, aby se záměr MPSV nepodařil. Bohužel, naše ministerstvo práce si bere příklady z evropských zemí, jako je Velká Británie, Norsko nebo v poslední době i Slovensko. Argumentace, že jsme jediná země Evropské unie, která nepřistoupila na toto opatření, je pro nás lichá a nemůžeme s tím souhlasit.

Současný systém péče o ohrožené děti, kdy ministerstvo zdravotnictví má pod sebou dnes dětská centra (dříve kojenecké ústavy) a pod ministerstvo školství spadají dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy a diagnostické ústavy, má své opodstatnění. Nechceme se dočkat příkladů z výše jmenovaných států, kde se dítě dostane za svůj život v průměru do 4,4 pěstounských rodin i více. Stát a potažmo MPSV by mělo mít především zájem, aby se děti do ústavní péče vůbec nedostávaly, to ale neznamená, dávat je všechny do pěstounských rodin, kterých máme stejně v ČR tristní nedostatek, ale aby posílila primární péče a pomoc rodinám. Zde můžeme konstatovat, že vlastně značná část sociální péče a pomoc selhává a pak nastupuje pomoc ústavní, tedy výchovná a vzdělávací, bohužel systém pak dále nedokáže reagovat na potřeby dospívajícího a odcházejícího dítěte a většinou opět kvůli selhání sociální oblasti se dítě dostává do dalších existenčních problémů. To jsou faktory, které je nutné změnit a reformovat.

Jak se KSČM staví k problematice důchodů, jejich valorizace, věku odchodu do důchodu a k důchodovému systému vůbec?

V této oblasti slavila KSČM úspěch v podobě přijatého pozměňujícího návrhu kolegy Miroslava Opálky, který navrhl jednorázovou kompenzaci pro důchodce – příspěvek k důchodu ve výši 1200 Kč. Původní návrh z řad koalice zněl 600 Kč a díky těžké práci při samotném projednávání se podařilo schválit dvojnásobek. Také se navýšila valorizace nad rámec zákona až o 2,7 procenta a zastropoval se věk odchodu do důchodu na 65 let.

V současné době vnímáme stále větší rozdíly mezi výší důchodů, které jsou pobírány dlouhodobě, a důchody, které jsou pobírány kratší dobu. U dlouhodobě pobíraných důchodů vidíme jako jeden z možných nástrojů jiný režim valorizací (rychlejší či vyšší valorizace). Také výše průměrného důchodu, který se pohybuje mezi 10 500 až 11 000 Kč, je alarmující skutečností, protože tito senioři mají příjem pod hranicí chudoby. Zároveň s tím však vstupuje nutnost zprůhlednit vícezdrojové financování v rámci kladné bilance důchodového účtu.

Jana DUBNIČKOVÁ